Život je jako paleta barev, každý den použiješ jinou barvu, která má plno odstínů a je jen na tobě jaký odstín použiješ dnes!

Duben 2018

Nejoblíbenější...

29. dubna 2018 v 12:04 Něco o mně
Sem sepíšu (vlastně já ani nevím jak začít) Smějící se mé nejoblíbenější.. vlastně věci, které jsou mé nejoblíbenější. A proč. Filmy, seriály, knihy, vlastně i žánr. Já čtu tak ve směs všechny žánry. Až na nějakou přeslazenou romantiku.

Nejoblíbenější knihu nemám. Pořád je to jiná. Série Selekce se mi hdně líbí, ale i Zákon smečky, Slza (tu teď čtu). No a na stole mě čeká docela slušný kandidát. No vlastně, nechci od něj čekat hodně. Ale až dočtu Slzu, chci se do něj začíst - DIABOLIK. Konečně je doma a čekám, že by se mohl zařadit mezi mé nej knížky. Příběh dvou staletí od Rachel Harrisové jsem si taky velmi oblíbila. (Začínám přemýšlet nad rereadem) A drží se mezi nej knížkami. První díl jsem nečetla a třetí taky ne. Ale navazuje to volně (zdá se mi) takže v pohodě. Ale mohla bych je přečíst. Takže mezi nej patří: Příběh dvou staletí, série Selekce a Zákon smečky. No a Iluminae je taky very good. Smějící se

Nejoblíbenější seriál. No každej večer se dívám na Ordinaci a Modrý kód. V televizi nic jiného nehraje a není to zas tak zlé. Na pc jsem se začala dívat na Stranger Things. Stranger Things je zatím nej seriál.

Nejoblíbenější žánr knih/filmů/seriálů.. Tady je asi nejlepší fantasy a sci-fi (science fiction, nebo jak se to píše celými slovy v angličtině.., hm... no asi sem to napsala dobře. Zase se zamýšlím nad blbostmiSmějící se) Ale komedie je taky hodně fajn, protože smát se, to je moje. Smějící se Dobrodružné taky. Skoro všechno. I nějaké ty naučné nejsou zlé..i když.

Selekce

28. dubna 2018 v 10:31 Kecání okolo přečtených knih
Autorka: Kiera Cass
Popis:Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona.
Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.


Selekci, jsem hltala poměrně rychle. Začátek si mě úplně nevtáhnul. Ale jak se dostala America na zámek, četla jsem to více. Od knížky jsem čekala poměrně hodně a ještě mě překvapila. America pořád chtěla Aspena a mě to docela štvalo. Na začátku knížky mi byl Aspen sympatický, ale to se pomalu vyvrátili. Zajímalo mě, kdy to začne zpochybňovat, jako je to v popisu. Dočkala jsem se a knížku jsem pak nedala z rukou. Vlastně to její zpochybňování mě bavilo asi nejvíc. Když se potkávala s ostatníma holkama, mě bavilo taky hodně. Bohužel jsem jí měla půjčenou z knihovny takže jsem na další díl musela čekat poměrně dlouhou dobu. Asi jeden měsíc. Knížka jse psaná z pohledu první osoby (ich formy) a to z pohledu Americy. Hodně často mě tam děj překvapil, protože jsem ho předvídala jinak. Dala bych téhle knížce pět hvězdiček z pěti. Usmívající se

Kdo jsem?

27. dubna 2018 v 14:26 Něco o mně
Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si založím blog. A tak se i stalo. Smějící se Blog vznikl 26. 4. 2018 (zrovna ten dem mi konečně přišel domů Diabolik) kolem deváté hodiny večer. No dneska je dem později a já tady zase plácám kraviny.
Takže vrátíme se k tomu hlavnímu, k tomu co byste chtěli vědět. (možná) Jsem holka, ta která sama ani pomalu neví, jaká je. Dost zlé. Občas se chovám ještě jako malé dítě. Když vám hrábne.. Snažím se dřív přemýšlet než mluvit, jenže to při mé ukecanosti ani nejde. Smějící se Snažím se pomáhat tomu, kdo to potřebuje. Jsem blázem do knížek, ale i filmů a seriálů. Hraju na kytaru a asi rok jsem hrála na flétnu. (to mi bylo možná 8 let?) Takže vlastně na ni umím možná tak Halí belí. Ale doma v poličce mi leží pořád. Ráda cestuji, cvičím psa (jenže ten je tak blbej, že to není ani možné), chodím do kina nebo divadla... Sama se popsat prostě nedokážu, musela bych říct někomu, kdo mě docela hodně zná. a ten by mi MOŽNÁ něco sepsal. To by možná bylo tak hrozné, že by to ani nebylo možné napsat. Doma nemám hodně knih, ale chodím do knihovny a tam si je samozřejmě pučuji. (co bych tam asi taky jiného dělala) Já jen doufám, že tenhle blog neskončí někde nastraně s tím, že se mi nechce. A to líná jsem. Snažím se být míň líná, ale to nejde. Někteří to znáte, ne?
Kvůli mé lenosti (ne, tentokrát kvůli lenosti ne) Nerozepsala jsem se úplně hodně, ale už o sobě toho víc říct nedokáži (našlo by se něco), tak snad se uvidíme příště. (určitě) A už bych měla přestat používat tak často ty závorky.